Načítám mapu…

Vytvořil: Libuše Novotná Pokorná (dolnipoohri(zavináč)seznam.cz)
Oblast: Chomutov
Bod zájmu: Kultura
Určeno pro: Rodina, Rodina s malými dětmi, Zdatný turista, Senior, Handicapovaný
Jak: Autem, Na kole, Pěšky
Praktické informace:
Zachovalý, přístupno příležitostně.
Kontakt: P. Mgr. Alois Heger, P. Mgr. Radim Vondráček
GPS: 50°27'40.63499999999067"N, 13°25'2.1029999988513737"E
Email: fara.chomutov@seznam.cz
Telefon: +420 474 651 396
Adresa: Římskokatolická farnost - děkanství, Náměstí 1. máje 2, 430 01 Chomutov
Stavitelem této památky byl pravděpodobně chomutovský mistr Andreas Günther, který je zde připomínán v letech 1518 až 1539, se svým příbuzným Hansem Güntherem z Horní Vsi – Oberdorfu. První tragédie postihla chrám již roku 1584, kdy se krajem přehnala větrná smršť a ze stavby údajně zůstaly pouze základy a hromada sutin. Již devět let poté však majitel panství Jiří Popel z Lobkovic rozhodl o výstavbě nového kostela společně s navazujícím klášterem, který zde ale nakonec nikdy neexistoval, neboť tento chomutovský pán o několik let později upadl v nemilost císaře Rudolfa II., byl zatčen a z velkolepého chrámu Páně bylo vystavěno jen presbyterium. Počátkem 17. století tedy získává Horní Ves nového držitele – Adama Hrzána z Harasova, díky čemuž byla až do roku 1848 připojena k panství Červený Hrádek. V průběhu třicetileté války Švédové využívali kostel jako pevnost, což tuto církevní stavbu poničilo natolik, že po tomto válečném konfliktu nechal Jan Adam Hrzán z Harasova roku 1667 nedostavěnou kostelní loď rozebrat a presbyterium opravit pro potřeby místní farnosti. Další pohromou pro objekt bylo období sedmileté války mezi roky 1757 až 1759, kdy budova opět sloužila jako pevnost, a to chrám poškodilo do té míry, že bylo rozhodnuto o jeho opuštění. Později byla gotická okna zčásti zazděna a z původně zamýšleného klášterního kostela se náhle stala hřbitovní kaple, kde byli mimo jiné roku 1813 pohřbeni padlí vojáci z tažení proti Napoleonovi. Proces devastace této pamětihodnosti byl pak dovršen v roce 1829, od kdy byla stavba využívána jako skladiště prachu pro dělostřelecká kasárna. Změna nastává však již roku 1835, kdy kostel začíná být přestavován, hřbitov k roku 1838 zrušen a střecha později pokryta šindelem. Roku 1923 (po kompletní rekonstrukci) byl svatostánek konečně opět otevřen a zároveň vysvěcen. Poslední větší zásah pak kostel prodělal už jen přístavbou západní předsíně ve 30. letech 20. století, čímž se jeho vývoj alespoň prozatím uzavřel. V interiéru svatostánku se dnes nachází hlavní raně barokní oltář pocházející ze druhé poloviny 17. století zdobený obrazem svaté Barbory datovaným k roku 1755 a sochami apoštolů svatého Jana a Petra z období kolem roku 1520. Dále je zde k vidění boční barokní oltář svaté Anny ze závěru 17. století a na severní stěně pak nástěnná malba Poslední večeře.
(Michal Bařinka, 08/2010)
Líbí se: 0× Nelíbí se: 0×